Vaškent H2010

Mgr. Jan Tetřev

magazin: Střelecká revue 09/2010

Václav Haman patří k našim velmi úspěšným sportovním střelcům. Není stoupencem chození po vyšlapaných cestičkách a pokud si myslí, že něco je potřeba zlepšit, jde si za tím. A neváhá tak činit ani na poli sportovních zbraní. Rozumí jim totiž nejen jako uživatel s vynikajícími výsledky, ale také jako konstruktér a výrobce. Je totiž vystudovaný strojař a vyučený puškař, takže se na zbraň může podívat i z té druhé stránky.

Když se nedávno vrátil ze světového poháru v Americe s krásným čtvrtým místem, které vystřílel se zbraní vlastní konstrukce, začali se o Hamana zajímat nejen lidé, kteří sportovní zbraně aktivně užívají, ale také ti, kteří je prodávají. V obci Brada u Jičína, kde Hamanovi pracují, je teď poněkud rušněji.

Václav Haman mladší vychází i ve své puškařské a konstruktérské činnosti z rodinné tradice. Jeho otec byl do nedávna spolumajitelem větší firmy v oboru kovovýroby a nyní pracuje v tomto oboru samostatně. Firma Václava Hamana mladšího vznikla v roce 2007. Sice nese jméno Václav Haman, ale známější je (a to i na internetu) pod logem Vaškent. Když jsme se Václava Hamana zeptali, jaké základy mu pro výrobu a konstrukci palných zbraní dalo vyučení v Uherském Brodě, řekl nám k tomu: „Tamní puškařská škola je pochopitelně navázána na uherskobrodskou zbrojovku a výuka na ní se odvíjí od potřeb firmy a možností praxe v ní. Uhersdkobrodská zbrojovka nevyrábí sportovní zbraně pro špičkové střelce v disciplíně sportovní malorážka. Také její vzduchovky jsou určeny širšímu a poněkud méně náročnému okruhu zákazníků. Úplně jiným směrem než který mne zajímá, jde také její výroba uherskobrodských pistolí. Česká zbrojovka není Anschütz nebo Feinwerkbau, stejně jako tyto firmy nejsou Česká zbrojovka. Prostě v oboru, kterému se nyní věnuji, jsem se toho na škole mnoho nedozvěděl, ale pomohli mi literaturou. Většinou tedy pracuji na základě studia konstrukcí světových výrobců a systémem pokus-omyl.“

Jak nám Václav Haman řekl, svými výrobky by rád konkuroval světovým firmám, které vyrábějí sportovní zbraně pro špičkové střelce pro mířenou střelbu. Hned po založení firmy ovšem nevyráběl hotové zbraně, ale uchytil se jako výrobce doplňků pro jiné firmy a obchodníky. Na počátku byla rakouská firma Männel, na kterou se záhy nabalily další firmy.

Jak přiznává, Václav Haman se mnoha fíglům výroby palných zbraní naučil u pardubického puškaře Pavla Kupce. „Pavel umí jako řemeslník, zná lidi v oboru a přestože ve výrobním programu jeho firmy zbraně pro špičkové sportovní střelce nyní nejsou, vyzná se i v oboru přesných zbraní.“

Americké hlavně

V roce 2008 začal Václav Haman dělat přestavby zbraní a od roku 2009 staví také zbraně kompletní, vlastní konstrukce. Přestavby začaly výměnami hlavní u sportovních malorážek. Jako člověk, který je ve více či méně pravidelném kontaktu se světovou střeleckou elitou, ke které patří, si všiml, že nám dobře známý americký a také trochu český střelec Matt Emmons používá hlavně americké firmy Lilja. Obrátil se proto na tuto firmu a několik si jich na zkoušku objednal. Na základě dlouhého testování pak vybral jeden model hlavně, který vyšel jako nejvhodnější.

Firma Lilja je poměrně mladým podnikem, který začínal výrobou špičkových hlavní pro benchrest a v současnosti disponuje velmi širokou škálou ráží. Zajímavé je, že zatímco řada jiných výrobců v minulosti neúspěšně zkoušela vyrábět hlavně z nerezu a pak od toho ustoupila, firma Lilja naopak na tomto materiálu založila výrobu velmi přesných hlavní. Prostě vědí, jak na to. Navíc jejich hlavně nejsou kované, ale tažené nebo protlačované.

Také Václav Haman není stoupencem kovaných hlavní. Zatímco pro řadu jiných střeleckých odvětví jsou podle něj tyto hlavně optimální, pro špičkové střelce mířených disciplín se mu jeví jako nevhodné. Ovšem je možné že někdo nalezne technologii, nebo ji již má, která přesvědčí o opaku. V současnosti ale mají lepší vlastnosti pro maximální přesnost mají hlavně vyrobené jinou než technologií než kováním. Vychází ze zkušeností se světoznámou firmou Feinwerkbau, která poté, co začala své zbraně vybavovat kovanými hlavněmi, zaznamenala úbytek zákazníků-špičkových střelců, neboť jejich nové hlavně prý mají větší rozptyl. Nicméně na druhou stranu u Feinwerkbau zůstali takoví špičkoví střelci jako Rajmond Debevec a Nicolo Campriani. Podle Václava Hamana jsou však jedni z mála ze světové špičky, kteří u FWB zůstali.

V každém případě u Hamanovy firmy se na nové i přestavěné zbraně nyní dávají výhradně hlavně značky Lilja, které z Ameriky odebírá s hotovým vývrtem i komorami. „Dávat na zbraně méně kvalitní hlavně nebo dokonce hlavně podřadné kvality za levný peníz, to prostě dělat nebudu.

„Střelec, který si u mne nechá přestavět nebo postavit zbraň, musí mít jistotu, že dostal tu nejlepší hlaveň, která je pro špičkové střelce k dostání. Já bych se strašně nerad někdy v budoucnosti dostal do situace, v jaké je proslulá švýcarská firma Bleiker. Tento podnik nabízí ty nejšpičkovější sportovní zbraně, opatřené mimochodem opět hlavněmi Lilja. Jenomže zájem sportovních střelců o jejich zbraně zřejmě překročil jejich kapacity. Takže aby mohli uspokojit zájem, šli dolů s kvalitou. Já to nemám potvrzené na papíře, ale je to informace, která je v oboru, ve kterém působím, brána jako jasná věc. Třeba hlavně Lilja začala firma dávat jen na zbraně pro nejšpičkovější střelce, pro jakési VIP. ostatní dostávají hlavně jiných značek. Teď se hodně mluví o závadách a z toho plynoucím zklamání střelcům, kteří platili Rolls-Royce a dostali v lepším případě moc pěkný Volkswagen.(Ale kdo nic nedělá nic nezkazí....)

Můj cíl není vyrábět stále víc a víc zbraní, ale dostat se na nějakou optimální kapacitu několika desítek zbraní ročně, které ovšem budou stoprocentní a neošizené. Prostě vybudovat značku a nekompromisně držet kvalitu. Sám vím, jak je špatné, když zbraň střelce zklame nějakou skrytou vadou nebo nedodělkem. Dřina za několik měsíců je najednou v tahu.“

Česká zbraň

Po tomto úvodu ze zákulisí světové špičky v mířené střelbě jsme přešli k Hamanově malorážce: „Na mých nebo spíš našich zbraních, protože táta pomáhá i tady, nejsou žádné převratné novinky, které by zaplňovaly přední stránky časopisů, ale zkombinovali jsme osvědčené prvky ze špičkových a povedených zbraní, které jsme upravili a opatřili řadou zlepšení tak, jak jsme to cítili a považovali za dobré.

Pouzdro závěru vychází z osvědčené malorážky Anschütz 2013, ale ta představuje jen opravdu hrubý základ, který je tvarován a zpracován poněkud jinak. Díky pouzdru závěru však je možno zbraň osadit prakticky do jakékoli pažby včetně pažeb Anschütz.

Závěr má svůj prapůvod někde v Rusku. Úderník má podobu silnějšího plíšku a obdélníkový průřez. Závěr je celkově zkrácený a je asi o 60 mm kratší než standardní malorážkové závěry. „Je to kvůli pohodlí střelce při nabíjení. Sám to důvěrně znám.“ řekl nám k tomu Václav Haman. „Podobný problém se dnes řeší u většiny sportovních zbraní.“

Vzadu v závěru je šroub na ladění síly úderu. Síla úderu zápalníku ovlivňuje rozptyl, takže to má svoje opodstatnění. Navíc Hamanovi si tuto skutečnost sami ověřili řadou pokusů.

Šrouby, které drží pouzdro závěru, jsou díky malé délce závěru umístěny v přední části pouzdra. Tím při výstřelu nedochází k deformaci pouzdra závěru v místech, kde se závěr právě nachází, protože závěr je krátký. Opět to má pozitivní vliv na rozptyl

Hlaveň je sevřena v kleštině jako u malorážky Anschütz 2013. „Jenomže kleština u malorážky Anschütz neudrží hlaveň ve stále stejné pozici,“ řekl nám Václav Haman. „Hlaveň totiž jistí jen jeden šroubek-červík, který je k ní kolmo a neudrží ji. U naší zbraně je červík položen šikmo, takže se o něj při výstřelu hlaveň opře a k pohybu hlavně dozadu nedojde. Jsem přesvědčen, že naše řešení je lepší než řešení této vynikající německé firmy. Jedná se zde o setiny, možná ani ne, ale jak se říká, halíře dělají talíře...“

Spoušťový mechanismus zbraně je tří-ramenný a je kompletně vlastní, tedy hamanovské konstrukce. Spoušť má stavitelné hned tři prvky-délku námačku, odpor námačku a odpor spuštění, přičemž každý tento prvek se nastavuje zvlášť nezávisle na ostatních.

Samotná hlaveň je oproti standardu krátká. Má pouhých 21 a nikoli 26-27 palců. Pokud se týká rozptylu, v tomto případě není rozdíl mezi dlouhou a krátkou hlavní. Konstruktér nám k tomu řekl: „Je lépe, když je zbraň lehčí a je ji možno přizpůsobit tělesným a silovým možnostem střelce než když je těžká a měla by se odlehčovat. Odlehčit zbytečně těžkou zbraň je problém. Když není rozdíl v rozptylu tak se nemám nad čím rozmýšlet.“

Běžné délky zbraně se u Hamanových zbraní dosahuje použitím difuzoru, který se zde již nějakou dobu vyrábí pro firmu Männel. Když jsme upozornili, že tento výrobek se liší od difuzoru, který se na zbrani právě nachází, střelec-konstruktér nám přiznal, že to je další vlastní konstrukce, kterou používá zatím jen on sám, ale jde již do výroby pro veřejnost.

Jednoduché je to s mířidly. Používají se zde standardní mířidla, která dodává známá firma Centra.

Jak již bylo uvedeno, Hamanovu zbraň lze zapažbit do pažeb dodávaných známou německou firmou Anschütz. Součástky si spolu rozumějí a střelec se nemusí přizpůsobovat nové pažbě. Navíc lze používat také doplňky této německé značky. Hamanovi dodávají ke zbrani také dřevěnou pažbu vlastní výroby s vlastním kováním a doplňky Mannel, MEC a Tec-Hro.

Standardní balení nové malorážky H2010 od firmy Václav Haman obsahuje „železo“, tedy hlaveň, pouzdro závěru, závěr, dřevěnou pažbu, mířidla (Centra), dva háky, jezdce a podložku na střelbu v poloze vstoje (žehlička)(Mannel). Cena této sestavy činí bez DPH 60 000 Kč. Jsou možné i jiné varianty této zbraně.

Testování a jak dál

Hamanovy malorážky prošly dlouhým zkoušením a nyní už mají definitivní podobu. Výroba první ostré série se rozeběhla na jaře 2010. To už ovšem měly prototypy a zbraně z nulté série za sebou hodně. Kromě konstruktéra je dnes zkouší Karolína Ditrychová v Hradci Králové, Tomáš Jeřábek v Plzni a malou odstřelovačku s Hamanovou zbraní testuje Martin Kouba v Praze. Další exempláře odejdou do Francie za Henri Josselinem a do Německa za majitelem firmy MEC Mike Eckhartem a zájem testovat projevil i Thomas Farnik z Rakouska. Popularita Hamanových zbraní bude pochopitelně záviset také na jeho sportovních úspěších. Když se svojí novou malorážkou vystřílel čtvrté místo na světovém poháru ve Fort Benning v disciplíně 3x40, řada střelců se začala zajímat, čím to ten světlovlasý Čech vlastně střílel. „Než jsem stačil dojet domů, měl jsem v poště hned několik e-mailů z celého světa od střelců, kteří hodlají vyměnit zbraň,“ řekl nám s úsměvem Václav Haman.